Runcations: dovolené, kde běháte (a proč to teď zkouší i ti, co doma neběhají)

Před dvěma lety jsem v listopadu, asi dva týdny před odletem, zcela spontánně naskočila na týdenní running tour na Madeiru. Nebyla jsem běžkyně, maximálně člověk, co si občas ráno vyběhne na osm kilometrů v Divoké Šárce a pak si dává kafe jako odměnu. Ten týden mě dostal tak, že si to pamatuju dodneška v detailech: levandulové ranní světlo v údolí Ribeiro Frio, stromová vřesoviště po obou stranách stezky a partu desíti neznámých lidí, s nimiž jsem si po pěti dnech tykala, jako bychom spolu vyrostli.

A hlavně jsem pochopila jednu věc: dovolená se dá stavět kolem běhu. Ne okolo pláže, s níž si občas zaběhám. Ne okolo výletu, na nějž si přihodím tenisky. Ale kolem běhu jako hlavní činnosti, která určuje, kdy vstáváte, co jíte a co ten den uvidíte.

Říká se tomu runcation — running + vacation — a není to žádná marginální nika. Podle dat cestovních společností Flashpack a Contiki vzrostly rezervace aktivních dovolených mezi lety 2023 a 2024 o 105 procent. Lidé, kteří nikdy dříve neběhali, jedou na týden do Sierra Nevady a podají první desítku v životě. Podobný posun vidíme i u jiných trendů — třeba pomalejšího cestování, kde místo honby za zážitky zůstanete týden na vesnici — ale runcation stojí na opačném pólu: cíl, struktura, výkon.

Co runcation vlastně je (a co rozhodně není)

Runcation má čtyři hlavní podoby a hodí se říct na rovinu, která z nich odpovídá které povaze. Nejsou zaměnitelné.

1. Cestování za závodem

Nejjednodušší vstupní brána. Vyberete si konkrétní maraton nebo půlmaraton v zahraničí, přihlásíte se a naplánujete kolem něj několikadenní pobyt. Běh je vyvrcholení, kolem něj prohlídka města, načerpání atmosféry expo-centra, tapering dny s lehkým během po památkách.

Top destinace pro rok 2026, které stojí za pozornost:

• Tokio Marathon — první březnový víkend, součást World Marathon Majors. Lottery systém, japonská organizace na úrovni hodinového strojku.
• Boston Marathon — třetí pondělí v dubnu. Kvalifikační časy jsou přísné (muži 35–39 let do 3:00:00), pokud na ně nedosáhnete, jediná cesta je přes charitativní vstupenku.
• London Marathon — duben. Ballot lottery systém s menší než desetiprocentní šancí na místo, ale britská atmosféra a rovnější trať než v Bostonu.
• Praha Volkswagen Maraton — první sobota v květnu, domácí klasika s trasou kolem Vltavy a Karlovým mostem ve dvacátém kilometru. Překvapivě dobrá logistika pro zahraniční kamarády.
• Berlín Marathon — konec září. Plochá trať, na které pravidelně padají světové rekordy, a celé město na dva dny žije jen tímto závodem.
• New York Marathon — první listopadovou neděli. Pět městských částí za jedno ráno, největší maraton světa co do počtu finišerů.
• Valencia Marathon — první prosincový víkend. Rychlá plochá trať, listopadové teploty 15–18 stupňů, skvělé pro osobní rekord.

Cestování za majorem (New York, Berlín, Londýn, Tokio, Boston, Chicago) znamená registraci přes ballot lottery často už rok dopředu a cenu okolo 280–450 eur jen za startovné. Pro menší maratony jako Valencia nebo Praha se přihlásíte i měsíc před a startovné se drží pod 120 eur.

2. Trail running retreats

Trail — tedy běhání mimo asfalt, po horských stezkách — má jinou filosofii než silniční maraton. Menší tempo, větší převýšení, vyšší estetika. Runcation v trailové verzi je většinou kemp na týden, kam přijedete s hydration vestou a odjíždíte s drobným zraněním kotníku a velkým štěstím v očích.

Nejslavnější kulisy:

• Chamonix-Mont Blanc — francouzské Alpy, kolébka UTMB (Ultra-Trail du Mont-Blanc) v druhém týdnu srpna. I když sami neběžíte 170 kilometrů, vzduch v Chamonix v závodním týdnu má svou kvalitu.
• Tromsø — severní Norsko, polární slunce v červnu a červenci, ultramaraton v prostředí, kde v noci svítí slunce.
• Jungfrau Marathon — švýcarský výšlap od Interlakenu k ledovci, horský maraton s přesilovkou hospody na nejvyšším bodě.
• Krkonošský horský maraton — česká verze, první sobota v červenci, vyjde na 450 Kč startovné a máte 43 kilometrů hřebenů přímo pod nosem.

Pokud chcete trail v méně otřepané kulise, stojí za zvážení i Albánské Alpy, které se pomalu otevírají jako nová evropská trailová riviéra — ceny třetinové oproti Chamonix, stezky prakticky prázdné.

3. Training camps s koučem

Tohle je nejserióznější úroveň. Jedete se zlepšit, ne si užít. Týden v kempu znamená obvykle dva tréninky denně, měření laktátu, analýzu běžecké techniky na kameře a jídelníček sestavený nutričním poradcem.

Nejznámější destinace:

• Sierra Nevada (Granada, Španělsko) — stanice ve výšce 2 300 metrů, klasické místo výškové přípravy evropských elit. Týden stojí kolem 1 400 eur včetně ubytování, jídla a programu.
• Iten (Keňa) — vesnice ve výšce 2 400 metrů na okraji Rift Valley, oficiální označení home of champions. Trénujete na stejných stezkách jako Eliud Kipchoge a Vivian Cheruiyot. Týden okolo 1 500 eur, letenka Praha–Nairobi zhruba 18 000 Kč.
• Madeira — mírnější varianta pro amatéry. Funchal + trasy levadas (bývalé zavlažovací kanály) ve výšce 800–1 500 m, celoročně 18–22 stupňů.
• Reykjavík — pro ty, co se chtějí schovat před letním vedrem. Geotermální bazény jako post-trénink regenerace.

4. Group running tours

Tohle je moje kategorie — a podle mě nejpříjemnější vstupní brána, pokud nemáte ambice na čas v maratonu, ale chcete zkusit něco jiného než resort. Firmy jako Flashpack, Skedaddle, Run The World nebo Active Adventures organizují týdenní tury pro skupiny 8 až 10 lidí. Máte průvodce, ubytování v penziónech po trase, bus, který vám vozí zavazadla, a pevný rozvrh — ale žádné závodní tlaky.

Flashpack se specializuje na solo travelers mezi třicátým a padesátým rokem a průměrná cena se pohybuje mezi 1 400 a 2 200 eury na týden. Cena zahrnuje vše kromě letenky a několika večeří, které si platíte zvlášť kvůli volnosti výběru.

Jak vypadá typický týden

Konkrétní rozvrh se liší podle destinace a intenzity, ale struktura je překvapivě podobná napříč všemi druhy runcation. Uvedu příklad ze své Madeiry, který je zástupný i pro srovnatelné tury na Mallorku, do Andalusie nebo do Alsaska.

Den 1 (neděle, příjezd): dopoledne let, odpoledne transfer z letiště, ubytování, seznamovací aperitivo. Kolem páté krátký shake-out run kolem pěti kilometrů po pobřežní promenádě. Smyslem není trénink, jen rozhýbat nohy po letu a ověřit, že obuv sedí.

Dny 2 až 5: ranní trénink 10 až 20 kilometrů, odjezd v sedm, návrat okolo jedenácté. Potom oběd, dvě hodiny volna, odpoledne volitelně procházka na vyhlídku, wellness nebo kavárna. V některých kempech je i druhý, kratší trénink před šestou večer (tempo běh nebo strides na dráze), ale ne u amatérských tur.

Den 6: rest day. Obvykle něco kulturního nebo pasivního — výlet kabinovou lanovkou, návštěva destilerie, prohlídka hradu, dlouhá masáž. Běh zakázán, bolest nohou vítána.

Den 7 (sobota): závěrečný long run — u nás to bylo 27 kilometrů z Ribeira Brava do Câmary de Lobos po pobřežních útesech. Potom celebration lunch, volno a večer rozlučková večeře v rybí restauraci. V některých turách je místo long runu samosběžný závod, který si skupina zorganizuje mezi sebou.

Den 8 (neděle): odlet.

Mezi tréninky se prolíná stretching (obvykle ráno 15 minut společně před odjezdem), foam rolling (každý sám ve svém pokoji) a večerní diskuze u vína o tom, čí lýtko bolí víc. Tuhle sociální složku jsem podceňovala, než jsem ji zažila — a proto se mi dnes před každým trailem chce spíš jet s někým než sama.

Cena: realisticky, ne marketingově

Runcation má široký cenový rozptyl a rozdíly jsou velké. Rozdělím to na tři hladiny, které jsem sama zažila nebo srovnávala pro kamarády.

Self-organized varianta (Evropa): 500 až 900 eur za týden na osobu. Ubytování přes Airbnb nebo levnější penzion, letenka 2 000 až 5 000 Kč (low-cost do Porta, Málagy, Barcelony), trasy si najdete sami přes Strava Heatmap nebo Komoot. Tohle je moje nejčastější volba pro kratší trip. Česká mutace runcation funguje úplně stejně — stačí si projít seznam míst pro workation po Česku a většinu z nich jde proměnit ve vlastní víkendový běžecký kemp.

Organizovaný group tour (Evropa): 1 200 až 2 000 eur na týden. Ubytování, jídlo, průvodce, transfery, zavazadlový bus. Letenku si platíte zvlášť. Dobrá varianta, pokud jste na to sami nebo s partnerem, který nechce plánovat.

Dálkový kemp (Keňa, Japonsko, Jižní Afrika): 1 500 až 2 500 eur za týden kempu + letenka. Iten v Keni je exotická volba, ale letenka Praha–Nairobi vyjde na 15 až 20 tisíc Kč a celý výlet tak atakuje 60 tisíc Kč.

Vybavení, bez kterého to nepůjde

Na silniční runcation vystačíte s tím, co běžně máte. Na trail už to chce minimálně tři věci navíc. Sepsala jsem si to po návratu z Madeiry, protože jsem zapomněla snad všechno podstatné a večer první den chodila do Decathlonu ve Funchalu.

• Trailové boty. Altra Lone Peak (široký přední díl, nulový drop, pro ty, kdo preferují přirozený došlap), Hoka Speedgoat (maximální tlumení, skvělé na dlouhé ultra tratě) nebo Salomon Sense Ride. Neběhejte trailové stezky v silničních botách — kluzká hlína a mokré kořeny vás srazí během prvních deseti minut.
• Hydration vest. Salomon Active Skin 8 je nejběžnější volba. Vejde se do ní 1,5 litru vody, mobil, gely, tenká větrovka a mapa. Vyhovuje většině postav.
• Skládací foam roller. Modely TrueSkin Traveller nebo Gaiam Restore se poskládají do půl velikosti a vejdou do kufru. Po dlouhém letu i po denním tréninku je nutností, jinak druhé ráno nevstanete.
• GPS hodinky. Garmin Forerunner 265 nebo Coros Pace 3 — obě se drží kolem sedmi tisíc korun a mají měření tepové frekvence přímo na zápěstí.
• Kompresní návleky na lýtka. Pro let i pro regeneraci po tréninku. Zní to jako ezo, ale po dvanáctihodinovém letu do Nairobi prostě děkujete.

Pro koho to rozhodně není

Protože internet je plný článků ve stylu každý může, dovolím si říct přímo, pro koho tenhle formát dovolené nefunguje.

Pro úplné začátečníky. Denní tempo 10 až 15 kilometrů po dobu pěti dní po sobě vyžaduje alespoň tříměsíční běžecký základ, kdy běháte pravidelně třikrát týdně. Když se k tomu dostanete nepřipravení, druhý den se vaše lýtka promění v kamenné sloupy a zbytek týdne strávíte kulháním kolem bazénu. Pokud teprve přemýšlíte, jak dostat běh do dovolené bez kempu, čtěte radši návod, jak zůstat fit na cestách i bez strukturovaného programu — začnete tam, ne u Chamonix.

Pro zraněné. Achilovka, která občas štípe, se v kempu promění v achilovku, která vás vyřadí na tři měsíce. Pokud máte cokoliv chronického, zajděte před cestou k fyzioterapeutovi a buďte s ním ve spojení i během týdne (většina fyzioterapeutů dnes dělá videohovory za 400 Kč).

Pro ty, kdo chtějí volně. Kemp má strukturu. Ranní budík v šest, snídaně v sedm, odjezd v osm. Nevynecháte tři tréninky, abyste si šli do města na kafe. Pokud hledáte volnost, zvolte raději self-organized variantu.

Co tohle formát skutečně dává (a co vezme)

Měla bych být fér. Runcation má své přednosti, a má i svou odvrácenou stranu. Obě stojí za pojmenování.

Co přidává

Skupinová dynamika vás táhne. V Praze si nevyjdu dvakrát denně trénovat, i kdybych si v pondělí přísahala. V kempu vás nese rozvrh a ta trochu soutěživá atmosféra, kdy za sebou máte celou skupinu a nechcete být ten, kdo vypadá. Po pěti dnech máte long run 27 kilometrů a uvědomíte si, že doma byste to nezvládli.

Krajinu vnímáte jinak, když ji proběhnete. Silnice, kterou jste v autě projeli za čtyři minuty, ujdete během za půl hodinu a uvidíte v ní pět věcí, kterých byste si jinak nevšimli. Madeirská pobřežní stezka mezi Machicem a Porto da Cruz má v druhém kilometru zátočinu, za kterou se otevře pohled na sopečné útesy padající do moře. V autě si jich ani nevšimnete.

Komunita. Týden se šesti až devíti lidmi, se kterými máte společnou vášeň, je zkušenost, která vydrží. Pořád si píšu se třemi lidmi z té Madeiry a jednou z nich jsem se v létě viděla v Praze na maratonu.

Wellness je součástí. Žádný běžecký kemp není jen běh. Sauna, masáž, termální bazén, dobré jídlo — všechno je to započítané v ceně a vy to opravdu využijete, protože jinak další den neuběhnete.

Co ubírá

Nespíte, kolik byste chtěli. Ranní budík v šest, večer společenská večeře do desíti, a pokud se vám zachce ještě víno, jste dole. Čtyři dny tomu odoláte, pátý začnete bojovat s únavou.

Jíte funkčně, ne zážitkově. Žádné třílitrové degustace vína v toskánském sklepě — večer před dlouhým během dáte těstoviny, druhý den po dlouhém běhu třeba, ale bez kocoviny. Food-trip type dovolená to tedy rozhodně není.

Počasí vám nemusí přát. V Alpách máme srpen a déšť, v Andalusii bývá v červnu nečekaných 38 stupňů. Rezervovat na září (přechodné období) je nejbezpečnější volba pro většinu evropských destinací.

Cena vyšší než basic package holiday. Týdenní all-inclusive v Tunisku dnes seženete za 15 tisíc Kč. Organizovaný runcation v Pyrenejích vyjde na třikrát tolik. Ale nedáváte za pobyt, dáváte si zážitek, za který doma zaplatíte jinde.

Zdraví, hydratace a spánek — pár pravidel, která se vyplatí

Tohle je oblast, kde jsem udělala nejvíc chyb a taky se nejvíc poučila. Pokud je vám přes 35, jako mně, platí to dvojnásob.

Hydratace na letu. Kabinová vlhkost je kolem deseti procent, za šestihodinový let ztratíte 1,5 až 2 litry vody. Pijte aspoň 0,5 litru na hodinu letu. Alkohol a kofein vás dehydratují ještě víc, nechte je na druhý den. Mimochodem dlouhé sezení v letadle je samo o sobě rizikovým faktorem — u sportovců s nízkou tepovou frekvencí ještě víc, a proto stojí za přečtení, jak hluboká žilní trombóza na dlouhých letech vzniká a jak ji předcházet.

Magnézium po tréninku. Po dlouhém běhu (12+ km) doplněk 300 až 400 mg hořčíku rozpustný ve vodě pomáhá svalům nesvrašťovat se přes noc. V ČR běžně dostupný Magne B6 nebo švýcarský Magmax.

Vitamin D v zimě. Pokud jedete na zimní runcation do Reykjavíku nebo do Norska, 2 000 IU vitaminu D denně pomůže imunitě. V letních destinacích zbytečnost.

Spánek 8 a více hodin. Kemp má ranní rozvrh, takže se vám snadno stane, že spíte šest hodin a vyspalí nejste. První dva dny se přinuťte jít spát v devět večer, i kdyby vám to připadalo trapné. Tělo to potřebuje.

Protein snack po tréninku. V první hodině po běhu 25 až 30 gramů bílkovin (jogurt, tvaroh, hummus s chlebem, sacharidovo-proteinový shake) regeneraci výrazně zrychluje.

Kdy nejet: tři situace, kdy raději počkat

Hodí se zmínit situace, v nichž mě kamarádi prosili o radu a já jim runcation rozmlouvala. Tři opakují se nejčastěji.

Akutní zranění. Oteklý kotník z minulého týdne, zablokovaná záda, pětidenní chřipka s kašlem. Kemp vám to nezlepší, udělá z akutního chronické. Odložit o měsíc je vždy lepší než letět a týden stát.

Nevyléčená achilovka nebo plantární fascitida. Klasické přetížené tendinopatie se v kempu zhorší téměř zaručeně. Vraťte se k fyzioterapeutovi, dejte si tři měsíce klidového režimu a jeďte příští sezonu.

Víc než dvoutýdenní pauza v běhu před cestou. Pokud jste tři týdny neběhali, protože dovolená, práce, zima, první den v kempu dostanete na zadek a druhý den nevstanete. Dva týdny před cestou aspoň pět tréninků po 8–12 kilometrech.

Praktický závěr

Runcation zkrátka není pro každého. Pokud patříte k lidem, kteří neběhají vůbec, nezkoušejte si tím dokázat, že „to zvládnete“ — zvládnete, ale za cenu zranění a znechucení z běhání na dlouhé měsíce. Pro tyto lidi doporučuji spíš týdenní jógu retreat nebo turistický výlet po Camino de Santiago, kde se chodí, ne běhá.

Pokud ale už půl roku běháte pravidelně — tři až čtyři výběhy týdně, umíte uběhnout desítku v tempu, které vám není utrpením — runcation vám otevře dveře, které jste nečekali. Mně změnila pohled na dovolenou úplně. Dnes už bych nejela nikam, kde bych neměla běhat.

Takže tři praktické body na závěr:

• Pro koho je to ideální: pravidelný běžec od tří tréninků týdně nahoru, který hledá sebekázeň krze skupinu a chce vidět cizí zemi očima, nohama a tepovou frekvencí.
• Jak začít s málem: víkendový český retreat (Beskydy, Šumava, Krkonoše) za 4 až 6 tisíc Kč. Otestujte formát, než dáte 1 500 eur za Sierru Nevadu.
• Kdy to raději neudělat: akutní zranění, >2 týdny bez běhu, nulový běžecký základ, neochota k ranním budíkům a strukturovanému dni.

A ještě jedna věc, kterou mi na Madeiře řekla kamarádka z Brna při posledním běhu v zátočině nad mořem: „Víš, co je na tomhle nejlepší? Že druhé ráno nemáš kocovinu, ale uběhla jsi 25 kilometrů a najedla ses jako prase.“ V zásadě pravda. A důvod, proč se v říjnu vracím — tentokrát do Alsaska, přes vinice, s jednou stejnou ze skupiny a čtyřmi novými.