Santorini jsem viděla jen dvakrát. Poprvé ve dvaceti, kdy jsem si myslela, že fotografovat západ slunce z Ea zvládnu i mezi loktem Japonky a selfie tyčí Američana za mnou. Podruhé před třemi lety, kdy jsem se po dvou dnech sebrala a přeplavila do Milosu. Od té chvíle jsem se do Santorini nevrátila a upřímně řečeno — ani nevidím proč.
Řecko má přes dvě stě obydlených ostrovů. Santorini je jeden z nich. Mykonos druhý. Zbývá sto devadesát osm dalších a na některých z nich najdete stejné pohlednicové bílé domy s modrými dveřmi, modřejší vodu, lepší jídlo a o šedesát až sedmdesát procent méně lidí. Podobný princip funguje i jinde ve Středomoří — proto se začínají objevovat průvodce typu ostrovní alternativa k přelidněným hvězdám. V následujících řádcích vám ukážu ty, které stojí za přesměrování letenky.
Proč vůbec jezdit jinam než na Santorini
Začněme čísly, protože ty mluví jasně. Ubytování na Milosu, Naxosu nebo Sifnosu stojí mimo hlavní sezónu zhruba o čtyřicet procent méně než stejná kategorie na Santorini. V restauraci zaplatíte za chobotnici s fazolemi 14 eur místo 26. A hlavně — na pláži vedle vás nebude ležet tři sta dalších lidí.
Druhý argument je estetický. Santorini je krásné, ale je to tematický park — stejný problém jako Amalfské pobřeží v Itálii, kde se také platí peak price za zážitek, který přebíjí dav lidí. Každá druhá kaple byla zrenovovaná kvůli svatebním fotkám, každý druhý obchod prodává ty samé magnetky. Když jsem poprvé vystoupila z lodi v Milosu a viděla, jak místní rybáři v Pollonii opravují sítě a nikdo si jich nevšímá, pochopila jsem, že jsem hledala tohle, ne to, co jsem našla v Oia.
Třetí argument je geografický — ten mě jako někoho, kdo Řecko studoval na vejšce, zajímá nejvíc. Řecké souostroví má čtyři hlavní skupiny ostrovů a každá má jinou geologii, jinou vegetaci a jiné jídlo. Kyklady jsou vulkanické, suché, bílé. Iónské zelené, deštivější, západní. Sporády zalesněné. Dodekanés na východě, blízko Turecka. Jen Kyklady sami jsou ostrovní svět o sobě.
Kyklady — bílé domy, modré dveře, levnější verze
Kyklady jsou ta skupina, kterou si většina lidí představí pod slovem „řecký ostrov“. Tvoří kruh v Egejském moři jižně od Atén (odtud jméno — kyklos znamená kruh) a patří mezi ně i Santorini s Mykonosem. Přehled všech ostrovů skupiny najdete na oficiálním portálu Visit Greece. Ale kolem těch dvou hvězd je dalších dvacet ostrovů, na kterých se život zastavil před čtyřiceti lety a nikomu to nevadí.
Milos — vulkán, co kdysi byl
Milos je můj favorit a píšu to bez jakékoliv diplomacie. Je to vulkanický ostrov s nejbláznivější geologií v celém Řecku — sopka tu vybuchla naposled před nějakými třemi a půl miliony let a nechala po sobě krajinu, která vypadá jako mix Islandu a Marsu.
Hlavní atrakcí je pláž Sarakiniko. Není to pláž v obvyklém slova smyslu — je to bílý útvar z vápencové pemzy vybroušený mořem a větrem do měsíční krajiny, kam se chodí skákat z útesů, lehat na hladký kámen a fotit se. Voda mezi formacemi je tyrkysová jako mýdlo. V červnu tam vedle mě byli dva páry, v polovině srpna by tam byly stovky lidí — takže jděte brzy ráno nebo před západem.
Druhá věc, kterou na Milosu musíte udělat, je výlet lodí ke Kleftiko. Jsou to pirátské jeskyně na jihozápadním pobřeží ostrova, dostupné jenom z vody. Cena celodenní skupinové plavby se pohybuje okolo 65 eur včetně oběda a vína. Náš kapitán se jmenoval Yannis, měl loď jménem Matoula a uměl pět slov česky, která ho naučil nějaký turista z Brna.
Hlavní vesnice Plaka sedí vysoko nad pobřežím, má úzké uličky, jeden obchod se suvenýry a výhled na celý záliv. Jeden nejlepších západů slunce v Řecku je právě odsud. Klidnější alternativou je Pollonia na severovýchodě — přístav, pět tavern na nábřeží, ferry do sousedního Kimolosu a vůbec žádný pocit, že byste měli něco stihnout. Bydlela jsem tam a bylo to přesně tak správné.
Pro atmosféru zajeďte do Firopotamu — je to malá rybářská osada se syrmaty, tradičními barevnými kotvícími boxy, kde rybáři na zimu parkují lodě. Ten obraz vypadá jako z čítanky řecké geografie.
Naxos — ostrov, který zvládne vše
Naxos je největší Kyklada a zároveň nejrozmanitější. Má tři kilometry jemného písku na pláži Plaka a Agios Prokopios, kde se dá plavat jako ve Středomoří učebnicovém, má horu Zas (1001 metrů, nejvyšší Kyklad), kam se dá vyšlápnout za tři hodiny, a má Portaru — obrovskou mramorovou bránu nedostavěného chrámu Apollona, která stojí na ostrůvku spojeném s Chórou molem. Portara je první věc, kterou uvidíte při příjezdu lodí, a je to snímek, který se vryje.
Ve vnitrozemí najdete vesnice jako Chalki, kde se vyrábí kitron — citrusový likér z místního stromu kitria, který nikde jinde v Řecku neroste. Destilerka Vallindras funguje od roku 1896 a ochutnávka tří druhů stojí 3 eura.
Naxos má navíc vlastní letiště s přímou linkou z Atén (40 minut lety Sky Express, 45 minut Aegean). Cena letenky v mimosezónně klesá pod 50 eur jednosměrně — často to vyjde levněji než sedm hodin ferry z Pirea.
Sifnos — gastronomická meka bez prodejny suvenýrů
Sifnos je ostrov pro lidi, kteří cestují kvůli jídlu. Rodák ze Sifnosu, šéfkuchař Nikolaos Tselementes, vydal v roce 1878 knihu kuchařky, která se stala základem moderní řecké gastronomie. Dodnes sem chodí kulinářští turisté ochutnávat mastelo — jehněčí pečené přes noc v hliněném hrnci s vínem a koprem — a revithadu, nedělní cizrnovou polévku, která se peče přes noc v peci vlastní pekárny.
Ostrov má i 365 kostelů (jeden na každý den v roce) spojených pěší síť, která je pro mě jedna z nejkrásnějších v Řecku. Mezi Kastrem (starou hradní vesnicí) a vesnicí Artemonas můžete chodit tři dny a každý den vidět jinou cestu.
Sifnos je také domovem řecké keramické tradice. Přímo v dílnách u moře se vyrábějí ručně točené hrnce mastelo (právě z nich se peče to jehněčí) a talíře s modro-bílým vzorem. Jeden velký hrnec přijde na 40 až 60 eur, ale je to kus, který v Čechách nikde nenajdete.
Folegandros, Amorgos, Koufonisia — menší a opravdovější
Folegandros je ostrov o 780 obyvatelích s jedinou silnicí. Jeho Chóra je postavená na útesu 200 metrů nad mořem a od září do června je tam tak klidno, že slyšíte zvonky vlastních myšlenek. Kostel Panagia stojí na vrcholku nad vsí, přístupný pěší serpentinou, a vyšlápnout tam za soumraku znamená vidět světla v domech, jak se rozsvěcují jedno po druhém.
Amorgos zná větší část publika jako místo natáčení filmu Modré nekonečno Luca Bessona z roku 1988. Klášter Panagia Hozoviotissa je přilepený k útesu ve výšce 300 metrů jako vlaštovčí hnízdo. Tam nahoru se jde po tisíci schodech ze silnice a mniši vás za to odmění sklenicí raki a kouskem rahatu. Tradice.
Koufonisia je mikro ostrůvek mezi Naxosem a Amorgosem — skoro žádná auta, tyrkysová voda a písečná pláž Pori, která se nedá popsat. Mezi ostrovy jezdí malé ferry několikrát denně v sezóně, jedna cesta 8 eur.
Pro úplně zoufalé romantiky existuje Sikinos. 270 obyvatel, jedna taverna, jeden hotel, žádná turistická infrastruktura. Pokud chcete zažít Řecko takové, jaké bylo v sedmdesátých letech, tady to je.
Iónské ostrovy — zelené, deštivější, jinší
Iónské ostrovy leží na západní straně Řecka a jsou úplně jiná planeta než Kyklady. Místo suché bílé krajiny tu rostou olivovníky, cypřiše a piniové lesy. Deštivější je, zima tu je výraznější a architektura je poznamenaná dlouhou benátskou vládou — neoklasicistní fasády místo kykladských kostek. Iónské pobřeží pokračuje severně přes novou albánskou riviéru, která má podobnou geologii a zatím výrazně nižší ceny.
Kefalonia — pohlednice, která opravdu existuje
Kefalonia je nejslavnější díky pláži Myrtos, kterou vidíte ve všech průvodcích — půlkruhový záliv s bílými oblázky obklopený vápencovými útesy porostlými borovicemi. Výhled na Myrtos z vyhlídky nad vesnicí Divarata je ten, kvůli kterému se sem jezdí.
Kefalonia má navíc dvě přírodní zvláštnosti, které nikde jinde v Řecku nejsou. Jeskyně Melisani má propadlý strop a v poledne do ní slunce dopadá přímo do modrozelené vody — loďkou vás tam za 10 eur sveze. Jeskyně Drogarati je velká stalaktitová kopule s perfektní akustikou, kde se občas konají koncerty.
Na pláži Antisamos se točil film Captain Corelli’s Mandolin s Nicolasem Cagem a Penelope Cruz. Je to jedna z nejhezčích pláží východního pobřeží a na rozdíl od Myrtosu má i bary a tavernu.
Ithaka a Lefkada — Odysseus a most
Ithaka je malá, kopcovitá, klidná. Podle Homéra tu žil Odysseus, ale archeologové tomu moc nevěří — jedno z míst, kde je mýtus silnější než fakta. Hlavní vesnice Vathy sedí ve velkém přírodním zálivu a vypadá jako hračka.
Lefkada je jediný řecký ostrov spojený s pevninou plovoucím mostem, takže se tam dá dojet autem z Igumenitse za hodinu. Pláž Porto Katsiki je pro mě osobně nejhezčí v celém Řecku — bílý útes, modrá voda, žádný výtah, jenom osmdesát dva schodů dolů a nahoru. Fotkám rozhodně neodpovídá to, že v srpnu je tam asi sto lidí vedle sebe, ale v červnu a září máte skoro celý pás pro sebe.
Sporády — zelené, severní, s Mamma Miou
Sporády jsou menší souostroví u Thessalie na severu Řecka. Jsou to zalesněné ostrovy s jinou atmosférou než slunné Kyklady — víc středoevropská, víc lesnatá.
Skopelos znáte jestli jste viděli Mamma Mia. Kaplička Agios Ioannis sto Kastri na skále, kde si Meryl Streep bere Pierce Brosnana, je reálná a pořád tam stojí. Vystoupat na ni znamená zdolat sto deset schodů od parkoviště, ale odměnou je výhled a vědomí, že jste právě viděli filmovou ikonu v realitě.
Alonissos a okolní ostrůvky tvoří národní park moře Alonissos — první mořský národní park v Řecku. Žije tam kolonie Monachus monachus, středomořského tuleně, což je nejohroženější tuleň světa. Lodí se kolem zakázaných zón dá projet na speciálních ekologických výletech, ale vstup do hlavních zón je zakázán. Z toho důvodu má voda tady úplně jinou průzračnost než jinde v Egejském moři.
Skiathos je nejživější a nejvíc turistický ze Sporád. Pláž Koukounaries je lemovaná borovicemi a patří mezi nejhezčí v Řecku, ale v srpnu je tam přesně tolik lidí, jak si představujete.
Dodekanés a Saronický záliv — ještě míň proplavaných
Dodekanés je souostroví u tureckého pobřeží, dvanáct větších ostrovů plus drobek. Patmos je ten, kde svatý Jan napsal Zjevení (Apokalypsu). Jeskyně Apokalypsy je zapsaná na UNESCO a klášter svatého Jana Theologa má v trezoru původní rukopisy z 6. století. Otevírací doby a vstupné u všech památek spravuje řecké ministerstvo kultury přes portál Odysseus. Je to poutní místo, takže atmosféra je poněkud zduchovnělá — ale krajinářsky je to nádherný ostrov.
Symi je podle mě nejkrásnější přístav v Egejském moři. Neoklasicistní domy se řadí v amfiteátru nad zálivem a všechny mají jinou pastelovou barvu. Pár kilometrů od tureckého pobřeží, jezdí tam ferry z Rhodosu. Pro den nebo dva bych řekla povinnost, kdo je na Rhodosu.
Lesbos je jiná liga — třetí největší řecký ostrov, slavný ouzem z Plomari, hradem Molyvos a petrifikovaným lesem, který má přes dvacet milionů let. Málokdo sem jezdí, přitom je tu ferry z Pirea 12 hodin a letu z Atén hodina.
Saronický záliv je ten hned u Atén — za hodinu lodí z Pirea. Hydra nemá auta. Vůbec. Jediná doprava jsou oslové, nosiči a pár hasičských aut. Ostrov má uměleckou komunitu (Leonard Cohen si tu v roce 1960 koupil dům) a je to ideální výlet na den nebo víkend z Atén. Aegina je slavná pistáciemi a chrámem Afaia z 5. století před Kristem.
Srovnání cen — proč Santorini prostě nestojí za to
Abyste měli představu. V polovině června jsem si porovnala ceny pro dvoulůžkový pokoj se snídaní na čtyři noci:
| Ostrov | Cena / noc | Ferry z Pirea | Turisti v plné sezóně |
|---|---|---|---|
| Santorini (Oia) | 260 € | 8 hodin / 72 € | 14 000 denně |
| Milos (Pollonia) | 110 € | 4,5 hodiny / 55 € | 1 500 denně |
| Naxos (Chóra) | 95 € | 5,5 hodiny / 48 € | 3 000 denně |
| Sifnos (Kamares) | 90 € | 5 hodin / 45 € | 1 200 denně |
| Folegandros (Chóra) | 80 € | 7 hodin / 55 € | 400 denně |
Čísla mluví. Folegandros má v plné sezóně stejně lidí jako Santorini v pět hodin ráno.
Tip: letenka do Atén + vnitrostátní let
Z Prahy se dostanete do Atén za 80 až 150 eur (Aegean, Ryanair, Wizz Air). Z Atén pak Sky Express nebo Aegean dolítne na Naxos, Milos, Lesbos nebo Rhodos za 45 až 90 eur jednosměrně. V červnu a září bývá vnitrostátní let paradoxně levnější než sedmihodinový ferry z Pirea — a vyhnete se mořské nemoci.
Jak se tam dostat a jak se pohybovat
Kyklady leží na lodních linkách ze dvou athénských přístavů. Pireus je ten velký — odjíždějí odsud Blue Star Ferries, Seajets (rychlé katamarány) a Aegean Sea Lines. Rafina je menší, leží východně od Atén a z něj jezdí Golden Star hlavně do severních Kyklad (Andros, Tinos, Mykonos, Naxos). Rafinské ferry bývají levnější o 10 až 20 procent.
Cena jednosměrně z Pirea: do Milosu 45–55 eur, do Naxosu 40–50, do Folegandrosu 50–60, do Amorgosu 55–65. Rychlé katamarány jsou o 30 až 50 procent dražší, ale zkrátí cestu o polovinu.
Do Iónských se nejsnáz dostanete autem z Igumenitse (trajekt z Benátek nebo Ancony) nebo letem z Atén do Kefalonie a Zakynthu. Do Sporád z přístavu Volos nebo Agios Konstantinos, oba severně od Atén.
Po ostrově — skútr, ATV nebo auto
Na Kykladech je pronájem ATV nebo skútru levnější než taxi a rychle se tam neumí jezdit (silnice úzké, serpentiny, kozy). Cena 25 až 45 eur za den za ATV, 35 až 60 za auto. Důležité: helma je v Řecku od roku 2024 povinná i pro pasažéra a pokuta za jízdu bez ní je 350 eur. Místní vám ji vždycky dají, takže není třeba si svoji vozit.
Pro řízení potřebujete mezinárodní řidičský průkaz (v Česku dostanete na dopravním inspektorátu za 50 Kč) — bez něj vám oficiálně nic nepronajmou, i když místní to často berou benevolentně.
Kdy jet — můj verdikt po pěti návštěvách
Záleží, co chcete. Tři reálné okna:
Květen a začátek června — voda kolem 20 až 23 stupňů, vzduch 25 až 28, všechno kvete, ostrovy zelené (ano, i Kyklady mají na jaře zelenou). Turistů málo, ceny pěkné. Jediná nevýhoda: asi čtvrtina tavern a hotelů je ještě zavřená, takže si musíte místo ubytování rezervovat s předstihem.
Září je pro mě osobně nejlepší. Voda je po létě vyhřátá na 24 až 25 stupňů, vzduch 26 až 30, místní jsou konečně v klidu (srpen je pro ně šichta), ceny začínají padat. Všechno je otevřené. Davů ubývá od poloviny září. Toto je období, kdy doporučuju jet.
Červenec a srpen — teploty přes 35 stupňů, meltemi (severní vítr) zvedá na Kykladech moře tak, že ferry občas vůbec nejezdí, ceny peak, davů maximum. Pokud nejste svázaní školními prázdninami, vyhněte se.
Jaký ostrov vybrat podle toho, co hledáte
Po pár letech jezdění do Řecka jsem si pro sebe zafixovala jednoduchý klíč. Dá se z něj vybrat podle toho, kvůli čemu tam v první řadě jedete.
- Chcete jíst dobře a vracet se každý večer jinam. Sifnos. Gastro ostrov, stopu na ostrově za týden otočíte dvakrát a pokaždé najdete jinou tavernu.
- Chcete samotu, ticho a jeden velký nádech. Folegandros nebo Amorgos. Folegandros je menší a dramatičtější, Amorgos drsnější a filmový.
- Chcete pláže, kde se dá plavat celý den. Naxos na západě nebo Milos po celém obvodu. Naxos má písek, Milos má geologii.
Santorini jsem naposledy viděla před třemi lety a odjela jsem o dva dny dřív. To, co jsem si od něj slibovala, jsem nakonec našla na Milosu — a pak ještě jednou na Folegandrosu a pak ještě jednou na Sifnosu. Každý z těch ostrovů mi dal něco jiného, a ani jeden z nich mě nenechal stát ve frontě, abych se mohla vyfotit na schodech, které viděla Japonka přede mnou a Japonka po mně.
Pokud plánujete letos v létě Řecko, napíšu to jednou větou: vynechte Santorini. Mapa řeckého souostroví má dvě stě dalších ostrovů a vaše následující tři dovolené na tom budou založené. Neboli — začněte tam, kam ostatní ještě nedojeli.