Portugalsko se vejde do deseti dní líp než většina jiných evropských cest. Je to úzká země, která má na severu zelené údolí Douro, uprostřed vinice a rybářské vesnice a na jihu útesy, co vypadají jako pohlednice z jiné planety — svým způsobem je to evropská alternativa k méně vyšlapaným řeckým ostrovům, jen s vlastní gastronomií a méně přeplněnými fotomísty. A mezi tím Lisabon, který vám za tři dny ukáže, proč se do něj lidi stěhují i přes horší platy a dražší nájmy. Projela jsem tuhle trasu naposledy na jaře a tady je plán, který reálně funguje — s kilometry, odhady nákladů a tím, co má smysl vynechat.
Proč Portugalsko a proč zrovna od severu
Jet od Porta dolů k Algarve dává geografický i rozpočtový smysl. Levný let do Porta seženete přes léto za 1 800–2 500 Kč jednosměrně, zpátečku z Fara za podobnou částku, a nemusíte se kvůli autu vracet. Druhý důvod je teplota: v Portu je v dubnu kolem 18 stupňů a v Algarve už 23, takže si den po dni přitápíte. A třetí — sever je pomalejší, jih zábavnější, a v tomhle pořadí to lépe vstřebáte.
Desetidenní okno je minimum, které nepřipomíná závod. Kratší trasy existují (třeba jen Lisabon + Sintra + Cascais za čtyři dny), ale kdo jede až do Portugalska, měl by vidět obě pobřeží a vinice mezi tím. Tahle trasa má dohromady asi 720 km čistého ježdění rozprostřených do šesti přejezdů — nic zběsilého, ale ani sezení na místě.
Auto, nebo vlak? Pro tuhle trasu rozhodně auto
Portugalský vlak Alfa Pendular mezi Portem a Lisabonem zvládne trasu za 2 hodiny 45 minut a stojí 25–40 € v druhé třídě, když si koupíte lístek pár dní dopředu. Je pohodlný, tichý a dostanete v něm kafe. Pro samotnou osu Porto–Coimbra–Lisabon je to skvělá volba.
Jenže jakmile chcete zastavit v Nazaré kvůli vlnám, v Óbidosu na oběd a v Sintře na půl dne, vlak začne být trest. Algarve je kapitola sama pro sebe — z Lagosu na pláž Praia da Marinha se veřejnou dopravou dostanete jen přes přestup a čekání, autem za 40 minut. Půjčovna v Portu stojí kolem 30–45 € za den u menších pobočkových firem (Guerin, Turiscar), v létě se to vyšplhá na 55 €. Na deset dní počítejte 350–450 € za auto plus 70–90 € za benzín a 30 € za mýtné — portugalské dálnice jsou placené a mají elektronický systém Via Verde, který vám půjčovna aktivuje automaticky. Aktuální informace o pravidlech mýtného a možnostech přepravy najdete na oficiálním portálu VisitPortugal; přímé lety z Prahy do Porta i Lisabonu provozuje vedle nízkonákladových také TAP Air Portugal.
Praktický tip
Auto si půjčte ráno druhý den v Portu, ne hned z letiště. První den chcete chodit pěšky po Ribeiře, ne řešit parkování. A při vracení v Faru si dejte rezervu dvě hodiny před letem — portugalské letiště mívá ráno fronty na bezpečnostní kontrolu, které v Česku neznáme.
Dny 1–2: Porto, víno a azulejos
Porto je město, které vypadá, jako by ho někdo nechal zrát v sudu. Ribeira, hlavní čtvrť u řeky Douro, je sice turistická, ale funguje to — úzké uličky, pastelové domy s obloženými fasádami a most Ponte Dom Luís I, po kterém jde přejít horem i spodem. Celé historické centrum je od roku 1996 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, takže se tam fakt nemůže nic přestavět ani strhnout. Nahoře vás odnese metro, dole se dá projít pěšky na druhý břeh do Vila Nova de Gaia, kde sídlí všechny portské vinařské domy.
Ochutnávka v některém z ikonických sklepů (Taylor’s, Graham’s, Sandeman) stojí 18–25 € za tři vzorky a hodinovou prohlídku. Já jsem naposledy šla do menšího Kopke, kde dají pět vzorků za 22 € a nemusíte bojovat s autobusovými zájezdy. Tawny z roku 2000 za 8 € ke sklence je tam dodnes nejlepší investice večera.
Livraria Lello, knihkupectví, ze kterého si J. K. Rowlingová údajně půjčila inspiraci pro Bradavice, stojí 8 € za vstup, ale ten poplatek si odečtete, když si koupíte knihu. Jděte tam před desátou ráno, jinak čekáte v řadě 40 minut. Katedrála, nádraží São Bento s azulejos scénami z portugalských dějin a terasa Miradouro da Vitória na západ slunce — to jsou tři body, které opravdu fungují.
Co sníst v Portu
- Francesinha — chlebový sendvič s několika druhy masa, zalitý pivní omáčkou a sýrem. Café Santiago ji dělá za 12 €, Brasão za 14 €, obě stojí za to.
- Bacalhau à Brás — sušená treska s cibulí, bramborem a vejci. Tavi nebo Flow v Ribeiře, 13–16 €.
- Pastel de nata — ano, i v Portu. Manteigaria má pobočku v Mercado do Bolhão, jeden stojí 1,40 €.
Dny 3–4: Coimbra, Nazaré a Óbidos
Třetí den ráno vyjeďte směr jih. Z Porta do Coimbry je to 120 km a po dálnici A1 vám to zabere 1 hodinu 20 minut. Coimbra má jedno z nejstarších evropských univerzitních měst — knihovna Biblioteca Joanina ze začátku 18. století je zážitek, který nezapomenete, i když vás tam pustí jen na 20 minut po skupinách. Vstupné do univerzitního areálu je 13,50 €, pro studenty s ISIC za polovinu. Město si zaslouží tři až čtyři hodiny, ne přespání — pokud vás zrovna neláká fado coimbra, což je pomalejší, mužská varianta lisabonského fado, kterou hrají po večerech v A Capella.
Od Coimbry je to dalších 90 km na Nazaré — pobřežní město, které ještě před patnácti lety znali hlavně rybáři, a dnes sem jezdí světoví surfaři kvůli obřím vlnám. Na útesu Sítio stojí maják Farol da Nazaré a z něj vidíte Praia do Norte, pláž, kde Garrett McNamara surfoval dvaadvacetimetrovou vlnu. Od října do března tu vidíte vlny opravdu velké, na jaře a v létě spíš průměrné, ale výhled stojí za zastávku i mimo sezonu. V přístavu se dá obědvat grilovaný sardinky u tascy Casa O Pescador za 14 € se salátem a vínem.
Óbidos je 60 km jižněji — opevněné středověké městečko s bílými domy, modrými a žlutými okraji a hradbami, po kterých jde chodit kolem dokola. Vejde se do dvou hodin. Místní specialita ginjinha, višňový likér servírovaný v jedlé čokoládové číšce, stojí 1,50 € a je to víc než dobrá vzpomínka. Na přespání radši pokračujte dalších 85 km do Lisabonu — Óbidos má omezenou kapacitu a hotely tam přes léto stojí 120 € za noc, v Lisabonu seženete dvojlůžko v dobré kvalitě od 70 €.
Dny 5–7: Lisabon, Sintra, Cascais
Lisabon není město na jeden průchod. Alfama, nejstarší čtvrť, má kočičí hlavy, prádlo na šňůrách a fadové hospůdky, kde večer po deváté začnou zpívat saudade. A Baiuca má dvě představení za večer, vstup 10 € plus povinná konzumace — sardinky a vinho verde 18 €. Je to malé, je to intimní a funguje to.
Tramvaj 28 projíždí od Martim Moniz přes Alfamu, kolem katedrály, přes Chiado až do Estrela. Lístek stojí 3 € přímo u řidiče, nebo 6,80 € za 24hodinovou kartu Carris/Metro, která se vyplatí hned druhou jízdou. Nastupujte na konečné, ne uprostřed trasy — jinak pojedete ve stoje a mezi kapsáři. A nedělejte si iluze, že to bude romantické. Je to provozní linka, ne atrakce. Ale je to legendární a pro jednou vidět musíte.
Pastéis de Belém peče podle receptu mnichů z Jerónimos od roku 1837. Jeden pastel stojí 1,20 €, krabička šesti 7,20 €, a frontu si odstoji každý — dávají je teplé, posypané skořicí a cukrem, a rozdíl mezi tímhle a běžnou cukrárnou poznáte hned.
Sintra — jeden den, pořádně
Sintra leží 30 km severozápadně od Lisabonu a jezdí tam vlak ze stanice Rossio každých 20 minut za 2,30 €. Pokud máte auto, parkování přímo u paláce Pena zapomeňte — v letní sezoně je plné od devíti ráno. Nechte auto v Sintra centro a vezměte autobus 434 (kruhová linka, 7,60 € včetně zpátečky), který vás za 15 minut vyveze k Pena i k maurskému hradu.
Palác Pena je ten barevný na vrcholu kopce — žlutá, červená, fialová, jako by ho navrhl někdo pod vlivem romantické literatury. Což taky přesně tak bylo, postavil ho v 19. století Ferdinand II. Vstup do parku a paláce 14 €, jen park 7,50 €. Quinta da Regaleira je pro mě ještě zajímavější — zahrady s tajnými chodbami, iniciační studna, kterou sestupujete spirálou do hloubky 27 metrů. Vstup 15 €, jde to stihnout za dvě hodiny. Pokud si musíte vybrat jen jedno, a nemáte rádi davy, jděte sem.
Cascais je přímořské městečko 30 km západně od Lisabonu, kam jezdí vlak z Cais do Sodré každou půlhodinu. Hezká pláž Praia da Rainha, promenáda, slušné ryby. Může být přidružená zastávka cestou do Sintry nebo na cestě z Lisabonu k Algarve — z Cascais se dá jet po pobřežní silnici N247 až k mysu Cabo da Roca, nejzápadnějšímu bodu kontinentální Evropy.
Dny 8–10: Algarve — útesy, jeskyně a pomalý konec
Z Lisabonu do Lagos je to 300 km po dálnici A2 a trvá to 2 hodiny 45 minut. Mýtné touhle cestou vyjde asi na 22 €, benzín dalších 30 €. Lagos je dobrá základna pro jihozápadní Algarve — hezké historické centrum, pláž Praia do Camilo s dřevěným schodištěm, odkud vypadá jako z reklamy, a možnost vyrazit lodí do jeskyně Benagil.
Benagil je jeskyně s otvorem ve stropě, kterým dovnitř svítí slunce. Nejde se tam dostat po pláži, jen lodí nebo kajakem z Praia de Benagil. Kajak se půjčuje za 15–25 € na dvě hodiny, organizovaná loď z Portimão stojí 25–35 € na osobu. Jděte ráno před osmou — po deváté je uvnitř dav lidí a stojíte v pořadí na fotku. Praia da Marinha, 4 km východně, je podle mě nejhezčí pláž Algarve a žádná loď není potřeba — sejdete po schodech, máte tam útesy, čistou vodu a pořád ještě místo na ručník, pokud přijdete do devíti. Vstup zdarma, parkování 2 € na den.
Rozpočet na 10 dní pro dva lidi
- Letenka tam a zpátky (Praha–Porto, Faro–Praha): 7 000–10 000 Kč na osobu
- Půjčovna auta + pojištění: 400–500 €
- Benzín a mýtné: 100–120 €
- Ubytování (Airbnb/hotely 3*, průměr 75 € za noc): 750 €
- Jídlo (oběd 12–15 €, večeře 20–25 € na osobu): 650–850 €
- Vstupy a aktivity: 150–200 €
Celkem pro dva bez letenek kolem 2 100–2 450 € (53 000–62 000 Kč). S letenkami přidejte dalších 14 000–20 000 Kč. Dá se to stlačit níž, kdybyste spali v hostelech a jedli mimo centra, ale tohle je realistické číslo pro pohodlný, ne luxusní, roadtrip.
Co si zabalit a co raději ne
- Lehkou nepromokavou bundu — i v dubnu může v Portu pršet tři dny v kuse, v Sintře je často o pět stupňů chladněji než v Lisabonu.
- Pořádné boty — portugalská dlažba (calçada portuguesa) je krásná, ale kluzká, obzvlášť po dešti. Sandály s hladkou podrážkou jsou cesta do lékárny.
- Plavky a ručník rychleschnoucí — v Algarve je voda studenější, než vypadá, ale koupat se dá.
- Eurový papír v menších nominálech — v tascách a malých restauracích občas neberou karty, i když mají terminál viditelně na pultě.
Co naopak neřešit: vysoušeč vlasů (má ho každé ubytování), povlečení, přemíru oblečení. Deset dní vystačíte se třemi triky, dvěma kalhotami a sukní nebo šortkami — pračka v apartmánu je pořád levnější než zavazadlo navíc.
Kdy jet a co čekat
Duben až začátek června je podle mě nejlepší okno. V Lisabonu je 22–25 stupňů, v Algarve 23–26, moře má 17–19 stupňů (dá se se stisknutými zuby koupat), turistů jen rozumně a ceny ubytování ještě o třetinu nižší než v červenci. Září a říjen jsou skoro totéž obráceně, s teplejším mořem, ale kratšími dny.
Červenec a srpen jsou drahé, plné a horké. Algarve se plní britskými a německými zájezdy, ceny letenek se zdvojnásobí, v Lisabonu je 35 stupňů a v Alfamě se nedá dýchat. Pokud musíte v létě, choďte ven v šest ráno a mezi jedenáctou a pátou schovaná v kavárně nebo u moře. Ne v autě — klimatizace v půjčovaných vozech bývá slabá.
Portugalsko je země, která vás nevysaje. Není to italské Amalfské pobřeží, kde za tři dny odpadnete únavou, ani Paříž, kde musíte řešit, co si dneska odpustíte. Je to země, která vás naučí zpomalit, víc sedět, víc jíst ryby a míň řešit. Deset dní od Porta po Algarve na to stačí. A většina lidí se pak stejně vrátí.
Pár věcí, které bych udělala jinak
Když se ohlédnu zpátky, udělala bych dvě zásadní změny. První — nepřespávat v Nazaré, ale odjet večer dál. Město se po setmění vyprázdní, restaurace zavírají v devět a pořádné ubytování s výhledem na moře stojí 130 € za noc. Druhá — vynechat Cascais jako samostatnou zastávku a vzít ho jen v rámci odpoledního výletu z Lisabonu. Jinak jsem se do Lagosu v Algarve dostala přes den a půl jízdy a zbyl mi jen jeden plnohodnotný den u moře, což je málo. Pokud máte víc času než deset dní, vyplatí se v Lagosu nebo v Sagres zůstat aspoň týden na jednom místě a teprve pak řešit zbytek trasy.
A jedna věc, kterou bych udělala znovu: vstát v Sintře v šest ráno a být u Quinta da Regaleira ve chvíli, kdy otevírají. Studna v devět ráno byla skoro prázdná, v poledne tam stála fronta přes celou spirálu. Totéž platí pro jeskyni Benagil — s prvními loděmi ráno máte dojem, že jste v soukromé atrakci. V deset je tam zástup kajaků a nedostanete se ani ke zdi.
A úplně poslední poznámka: naučte se pár slov portugalsky. Obrigado, bom dia, por favor, uma imperial (malé pivo) a a conta (účet). Portugalci jsou na své řeči nečekaně citliví, protože španělštinu vnímají jako drzost, angličtinu jako nutnost, ale za každé zakoktané „obrigada“ vám obsluha pošle úsměv a občas i skleničku ginjinhy navíc. A tyhle drobnosti jsou přesně to, co z téhle trasy dělá cestu, na kterou se vrátíte.